V roce 2001 mu bylo 28 let a měl pocit, že mu svět leží u nohou. Právě nastoupil v zaměstnání na novou pozici, přestěhoval se, zasnoubil a plánoval s přítelkyní rodinu. Úraz a následné ochrnutí mu změnilo život, ale vlastně nakonec ne pouze k horšímu. Nyní mu je 44, pracuje jako učitel, správce počítačové sítě, pracuje ve Sportovním klubu vozíčkářů Praha a sportuje. Závodí v orientačních závodech, hrával florbal, který v posledních letech vyměnil za stolní tenis. Žije s manželkou a s devítiletou dcerou. V posledních letech dokonce vyrazili na společné dovolené, což je luxus, který si většina vozíčkářů jen tak dovolit nemůže. Rodina samozřejmě není jen sport, ale právě ten fakt, že byl u toho, když se učila dcerka jezdit na kole nebo lyžovat, mu dodává chuť do života! Základní podmínkou samostatného života je ale spolehlivý vozík, a právě díky němu a podpoře nadačního fondu Anděl na kolech může žít aktivně, a tedy kvalitně. Nadační fond Anděl na kolech přispěl panu Hůlkovi na nový mechanický vozík.