Samuel Randl byl před svým úrazem docela normální teenager. Miloval všechny sporty – tenis, snowboard, kolo, běh – byl pořád plný neutuchající energie. Studoval v Praze dvojjazyčné gymnázium Nový Porg, mluvil plynně anglicky a španělsky a jeho snem bylo se stát lékařem. Miloval děti a ve svém volném čase je doučoval angličtinu – většinou po večerech. To se mu stalo osudným, když se 10. 2. 2016 v 7 hodin večer vracel z doučování, srazilo ho na přechodu u autobusové zastávky auto a druhé ho přejelo. Výsledkem bylo polytrauma s těžkým zhmožděním mozku a jeho difusním axonálním poraněním, zhmoždění a oboustranné roztržení plic, pneumotorax a pneumokéla na levé straně, zlomenina 5 žeber na obou stranách a tříštivá zlomenina lopatky vlevo. Dále rozsáhlé defekty měkkých tkání hrudníku, břicha a levé horní končetiny, které svojí hloubkou odpovídaly popáleninám II. a III. stupně. Sam prodělal 23 operací a 5 měsíců byl v kómatu. Šance na jeho probuzení byly minimální a lékaři mu moc velké (tedy spíš žádné) naděje nedávali – poškození mozku bylo opravdu ohromné a bezvědomí na Glasgowské stupnici 3 (nic horšího už není). Bylo to 5 nejhorších měsíců našeho života!

Přes prognózy lékařů se Sam nevzdával a rodině se postupně podařilo zajistit rehabilitaci už na ARO a i lékaři postupně začínali vidět, že to má smysl. Rodiče i bráchové trávili každodenně se Samem mnoho hodin v nemocnici a snažili se s ním cvičit i komunikovat. Když se Sam 29. 6. 2016 snad i zázrakem, „vzbudil“, otevíral pouze oči a vůbec se nezvládnul pohnout, nedokázal se napít ani najíst, veškerou výživu dostával pegem, nemluvil, jen se dokázal na ten svět usmát. Všechny 4 končetiny byly ochrnuté. Ale pro nás to byl neuvěřitelný a nikdy nezapomenutelný den – něco jako jeho druhé narození. Ale také začátek neuvěřitelně dlouhé cesty za návrat Sama do co nejnormálnějšího života.

Sam od svého probuzení každý den rehabilituje a rehabilituje, a to za podpory celé rodiny. Navštívil celou řadu rehabilitačních ústavů přes Klimkovice, Axon či neurorehabilitační kliniku Scheperd v Atlantě. Nyní je v neuvěřitelně dobrých rukou primářky Angerové na Albertově.

Všichni zkouší všechno možné i nemožné, aby Sama vrátili co nejvíce do normálního života. Sam je naštěstí velmi pozitivní a stále dobře naladěný, vrhá se do každé aktivity, která mu může pomoct vrátit jeho samostatnost. Jeho velkým snem je chodit a být zase normální kluk.

Za dva roky Sam urazil velkou cestu, je schopen se sám najíst, v interiéru se pohybuje na mechanickém vozíku, vrátil se za pomoci Nového Porgu, speciálního pedagogického centra u Jedličkova ústavu zpět na gymnázium a za pomocí asistenta a neuvěřitelné podpory kantorů sextu letos v červnu dokončil. Sám to komentoval slovy, že to byl nejhezčí den v jeho životě!

Sam vždycky miloval sporty, a tak se mu je snažíme vrátit – pořídili jsme mu lehokolo, a tak ho můžete často vidět v Kunraticích, jak si to s bráchou na kole užívá a vracíme ho také k tenisu, který před úrazem byl jeho velkou vášní. Už přes rok se znovu učí plavat s úžasnou partou nadšenců na Strahově a začíná se mu to dařit. Ačkoliv vše jde hrozně pomalu, Sam a my všichni kolem něho jsme nadšení z každého jeho pokroku. Věříme, že jich bude ještě hodně! A těm, co byli pesimističtí, snad jeho příklad ukáže, že naděje je vždy, jen ji využít a nevzdat to!



Nadační fond Anděl na kolech přispěl Samovi na pořízení speciálně upraveného sportovního vozíku, aby mohl hrát tenis.